Proběhlo 2. kolo projektu MOJE PLZEŇ 2015

Ve spolupráci s Občanskou poradnou Plzeň, o.s. a Knihovnou města Plzně jsme realizovali 2. kolo projektu MOJE PLZEŇ 2015. Projekt má název Paměť mé školy.

Informace byly získávány prostřednictvím dotazníků.

Popis projektu - Pamět mé školy

Město Plzeň se rozhodlo kandidovat na titul Evropské hlavní město kultury. Každý jednotlivý obyvatel Plzně, který má chuť představit své hudební, taneční, divadelní, výtvarné či jiné nadání, může přispět svými nápady, jak město kulturně rozvíjet. Informační a vzdělávací centrum Plzeň, o.s. se rozhodlo přispět svým dílem ke kandidatuře také. Již proběhlo 1. kolo projektu Moje Plzeň 2015 s mottem „ Jsem hrdý na své kořeny, vzdělání, žiji tady a stavím si budoucnost“, jehož cílem bylo zapojit širokou veřejnost do kandidatury Plzně na EHMK 2015 a celkově zvýšit povědomí o tom, že se město snaží získat tento titul a zároveň se díky tomu přeměnit v moderní centrum kultury. Obyvatelé Plzně se tak mohli více seznámit s kulturním životem v Plzni a přímo se na něm podílet. Naším záměrem bylo zapojit do 1.kola  projektu základní školy, jejich žáky, rodiče a prarodiče.

1. kola projektu Moje Plzeň 2015 se zúčastnilo 28 plzeňských základních škol. Ty si postupně vyzvedly 8000 ks hracích karet a rozdaly je svým žáčkům. Žáci i s rodiči, případně prarodiči, postupně obešli všechna hrací místa, aby se tak více seznámili s 12 významnými kulturními atraktivitami, které naše město nabízí a které se ochotně do projektu nechaly zapojit. Na základě vyhodnocení 1. kola můžeme říci, že našeho cíle jsme úspěšně dosáhli.

2. kolo bylo postaveno na hledání významných osobností, které jakkoli kulturně obohatily Plzeň a které studovaly na škole, na kterou žáci dnes docházejí. Z 28 dnes fungujících základních škol byla založena většina po roce 1956, konkrétně cca 17. Většina plzeňských základních škol vznikla tedy po 60. letech. Právě teď je tudíž nejlepší doba, aby se žáci mohli dozvídat právě od prarodičů, potažmo i rodičů, kde na škole studovali, zda si pamatují, jak škola za jejich mladých let vypadala a zda-li si pamatují, že by s nimi studoval někdo, kdo se později v Plzni proslavil či nějak obohatil svým dílem naše město. Tímto projektem chceme opět oslovit širokou veřejnost. Cílovou skupinou našeho projektu jsou děti ve věku 6-15 let, jejich rodiče a lidé nad 65 let. V roce 2008/2009 studuje na základních školách v Plzni 11.000 žáků. Počet lidí ve věku nad 65 let k 31.12.2008 byl 28.254. Již při zapojení 30 – 40% lidí z naší cílové skupiny se naším projektem osloví a zapojí cca 21.000 obyvatel města.

V obcích kolem Plzně je sem tam možné zahlédnout nějakou pamětní desku o tom, kdo slavný tam studoval, avšak na plzeňských sídlištích poblíž základních škol se toho nikde nedočkáme. Pouhé dvě základní školy ze všech plzeňských mají na svých webových stránkách zveřejněno, kdo významný na jejich škole studoval, což není mnoho. Chceme tedy rozšířit kulturní rozhled veřejnosti na toto téma a zároveň tak probudit jejich hrdost, že zde, na té které škole, také studují, či studovali.

Od tohoto projektu si kromě zvýšení celkového kulturního povědomí a sounáležitosti s městem na cestě projektem Plzeň EHMK 2015 slibujeme také zlepšení komunikace napříč generacemi. Vzhledem k tomu, že do projektu by se zapojila škola a učitelé se žáky versus senioři, očekáváme, že se podaří  přispět ke zlepšení mezilidských vztahů v místech, kde bude projekt probíhat. Není ničím výjimečné, že učitelé na těchto školách vzdělávali i rodiče svých současných žáků nebo jejich prarodiče. Svědectví o tom může podat právě starší generace, která na škole dříve studovala, a je tak historickou pamětí každé školy.

Demografický vývoj jak u nás, tak i ve světě ukazuje, že podíl lidí starších 65ti let postupně roste a dnešní česká společnost neoceňuje generaci seniorů jako zdroj znalostí a zkušeností. Zdá se, že se nikterak aktivně nepodílejí  na veřejném životě. To je samozřejmě obtížné, když současná společnost dává přednost hlavně mládí a stáří se tak dostává do pozadí. Podpora seniorům sestává hlavně z poskytování sociálních a zdravotních služeb a nikoli na pomoci, jak se angažovat ve prospěch ostatním třeba svými profesními a životními zkušenostmi. Stále se tak prohlubuje generační propast mezi mladými lidmi a seniory. Společnost není schopná se bez nápomoci adaptovat na nové generační podmínky.

Oproti jiným zemím, kde se tato problematika vyvíjela postupně, a lidé tak vzali za samozřejmé přijmout vše, co s touto demografickou změnou souvisí i to, že musí po starší generaci přijmout s dědictvím i závazky vůči nim, v České republice vždy docházelo k těmto změnám rychlým převratem a společnost tak pokračovala s novým životním stylem, ale bez pocitu jakýchkoli závazků vůči dřívější generaci. Stalo se tak v důležitých meznících jako byl zánik monarchie, po únoru 1948, i po roce 1989. Mladá generace dnes není vedena k úctě ke stáří a bere vše, co se jí dostalo, jako samozřejmost. Tradiční pojetí rodiny, základního kamene v utváření osobnosti dítěte, postavené na prolínání a těsném soužití několika generací, v současné době zpravidla nefunguje a staří lidé si tak oprávněně stěžují na citovou prázdnotu ze strany mladých lidí. Je velmi běžné, že děti předškolního a mladšího školního věku své prarodiče ani nevídají, například kvůli vzdálenosti mezi sebou, rodiče jsou zaneprázdněni, z ekonomických důvodů nebo i z prostého nezájmu. Většinou je to pak pouze škola a učitelé, kdo mají na dítě čas a vychovávají ho. Stesky současných seniorů poukazují na citovou prázdnotu mladé generace oprávněně. Počet obyvatel Plzně nad 65 let na základě demografického vývoje k 31.12.2008 je 28.254. Prognóza na rok 2014 je již 33.525 obyvatel ve věku nad 65 let. Počet obyvatel v tomto věku se tedy bude rychle zvyšovat, což souvisí  s postupným přechodem početně silných ročníků narozených po roce 1940 do vyššího věku. Z objektivních důvodů demografického vývoje je tedy nezbytná výchova vztahu ke stárnutí od útlého věku jako účinné prevenci diskriminace seniorů v běžném životě a uvědomění si následků stárnutí populace.

Prohlubuje se problém v komunikaci mezi těmito dvěma generacemi. Je důležité snažit se rozvíjet programy, které by napomohly seniorům dát pocit, že jsou stále užiteční a prospěšní a mladým lidem by zároveň pomohly si uvědomit, že staří lidé jsou zdrojem moudrosti a nadhledu, a že vzájemně se mohou hodně obohatit. Je důležité si uvědomit, že senioři jsou také zdrojem kulturního dědictví každé společnosti, a to hlavně svými vzpomínkami a tím, že se na vytváření kulturního dědictví podíleli. Chceme tak prohloubit komunikaci i tímto směrem a přímo tak zapojit i je. Kulturní rozvoj je nutně podložen rozvojem sociálním a nám se tak jeví náš projekt nápomocný z obou hledisek. Komunikace napříč generacemi sociálnímu  i kulturnímu rozvoji prospívá a rovněž může posunout kandidaturu Plzně o krok blíže k obdržení titulu.

Projekt byl založen jednak na spontánním a jednak na řízeném dialogu mladí versus staří. Projekt zapojí dohromady všechny generace – rodiče s dětmi a prarodiči, protože budou navzájem komunikovat, aby získali potřebnou informaci. Do projektu se zapojili i studenti VOŠ a ZČU, kteří v rámci řízeného dotazování obcházeli domovy pro seniory a sociální ústavy s dotazníky, kde se budou moci lidé taktéž zapojit poskytováním informací, které si ze svých let studia pamatují. Úkolem všech zúčastněných bylo zároveň sesbírat třídní fota svá i svých rodičů a prarodičů, na kterých je vidět nejvíce, jak se škola v průběhu let změnila, porovnávat na fotkách sebe a rodiče či prarodiče, nebo hádat, kdo na fotkách vlastně je. Studenti pak vytvářeli z daných fotografií koláže.

Popis projektu:

• „dotazník I“ výtisky se rozdělí na konkrétní školy, které se do projektu zapojí
• v záhlaví dotazníku bude název školy, letopočet zahájení vyučování, počet žáků,  identifikace žáka
• dotazník bude obsahovat kolonky pro vyplnění  pro rodiče, prarodiče, příbuzné, známé, do které školy chodili a jestli někoho ze spolužáků považují za významnou osobnost, také místo na připojení či vložení fotek
• třídní fota, na kterých se může hádat kdo je kdo, porovnávat současnou a dřívější vizáž školy i zjistit náladu fotografií v konkrétních letech.
• „dotazník II“ pro „seniory“
• krátký popis projektu
• do které školy chodili a jestli někoho ze spolužáků považují za významnou osobnost
• možnost vyjádřit se, jak zlepšit povědomí studentů o tom, kdo významný na jejich škole studoval, atd.

Rámcový časový harmonogram projektu:

 Příprava projektu: 9 – 12/2009

•  orientační analýza situace
• vytvoření podrobného plánu projektu
• spolupráce s partnery projektu
• proškolení týmu tazatelů a dobrovolníků

Realizace projektu : 1 – 6/2010

• 1. spontánní dialog – děti, rodiče, prarodiče
• 2. řízený sběr dat

Vyhodnocení projektu : 6 – 9/2010

• zpracování shromážděných dat
• analýza shromážděných dat
• interpretace shromážděných dat
• tvorba výstavních panelů

Výstava: 10 – 12/2010

• putovní výstavy ZŠ, veřejná prostranství